Do řad Kaťáků i Katyní občas zavítají hráči/hráčky z jiných klubů. Jednou z nich je i Lucka, která nám na pár otázek odpověděla.

Rok od posledního rozhovoru a je na čase zase někoho vyzpovídat. Tentokrát to bude kapitán juniorů Marek Švec.
Ahoj, Marku,
na rozdíl od jiných, kteří zkoušeli nabrat zkušenosti i v jiných klubech, ty jsi s Kadaní pevně spjatý, když nepočítáme loňských 5 zápasů ve střídavém startu za Florbal Chomutov. Máš pocit, že tady máš všechno, co k florbalovému růstu potřebuješ, nebo je tvým cílem pomoct co nejvíc Katům vybudovat tým, který se těm velkým klubům brzy vyrovná?
Ahoj, děkuji moc za oslovení, moc si toho vážím! Kadaňský klub jde každým rokem nahoru a vím, že tady mám vše, co ke svému rozvoji potřebuji. Zároveň bych byl rád, kdybychom se časem rovnali těm nejlepším týmům, a chci tomu co nejvíc pomoct.
Máš pocit, že Ti florbal víc dává nebo bere? A co?
Florbal mi určitě víc dává než bere. Dává mi disciplínu, super lidi kolem sebe a hlavně nějaký smysl. Jasně, bere to čas i energii a tahle sezona je doopravdy náročná, co se týče počtu odehraných zápasů, ale právě proto ten sport hraju a miluju.
Co se ti honí hlavou v momentě, kdy tribuna skanduje tvoje jméno po vstřeleném gólu?
Je to skvělý pocit a velký adrenalin, ale člověk musí zůstat soustředěný a nenechat se tím rozhodit. V mužích je každé střídání důležité, stačí malá nepozornost a je z toho problém, zvlášť když hraju jako obránce.
Letos pendluješ mezi juniorkou a divizí mužů. V čem je pro tebe ten největší náraz, když jeden den hraješ proti vrstevníkům a druhý den proti chlapům, co ti nedají nic zadarmo?
Tohle “pendlování” mě baví. Je zajímavé vidět rozdíl mezi juniorským florbalem a mužským a právě to mě na tom baví. Na začátku to byl určitý náraz, ale za tu dobu už jsem si na to dokázal zvyknout. Hraní za muže je oproti juniorce náročnější hlavně po fyzické stránce. Je tam spoustu osobních soubojů, což mě jako obránce hodně baví. Zároveň se hra v mužích liší i herně - je tam větší důraz na chytrost a zkušenosti.
V juniorském týmu jsi nosil na ruce kapitánské „C“. Být kapitánem není jen o pásce, ale i o komunikaci s rozhodčími a krocení emocí spoluhráčů. Naučila tě tahle zkušenost lépe ovládat vlastní nervy? A co pro Tebe znamenala?
Jsem neskutečně rád, že jsem tuhle sezonu mohl být kapitán juniorky. Byla to moje premiéra v téhle roli a o to víc si cením toho, že jsme vyhráli ligu. Komunikace s rozhodčími není vždycky jednoduchá, ale i to k tomu patří. Tahle zkušenost mě určitě posunula, hlavně v tom, jak se dokážu ovládat během zápasu. V důležitých a náročných utkání se snažím zachovat chladnou hlavu. Znamenalo to pro mě také velkou zodpovědnost. Jsem na všechny kluky z juniorky hrozně pyšný, že jsme tuto sezonu zakončili jako mistři.
Co říkáš na návštěvnost domácích zápasů a je něco, co bys chtěl fanouškům vzkázat?
Návštěvnost domácích utkání a atmosféra v naší hale jsou neskutečné. Moc nám pomáháte v každém zápase ( i v těch venkovních) - jste naším šestým hráčem a za to vám opravdu moc děkujeme. Teď nás čeká finále proti Hluku, hraje se o všechno. Chci vás proto pozvat na víkendové zápasy - pojďme společně vybojovat tu vysněnou Národní ligu!
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na víkendové klání.
Také děkuji a o víkendu společně za postupem!